Mikuláš nám nadělil nejen tašku s dobrotami, ale také nám zanechal dopis, ve kterém nás ocenil, ale i mírně upozornil, čeho si všiml čertík. Na konci dopisu byla otázka, zda děti vědí, co je to dobrý skutek. A jaký dobrý skutek mohou dělat ony samotné.
Začali jsme tedy přemýšlet. Na pomoc přišla v myšlenková bouře, během které každé z dětí zkusilo říci, co je podle něj dobrý skutek a jaké dobré skutky, co už viděl, o čem slyšel, mohl zažít.
Potom jsme se pustili do diskuze, co můžeme udělat my jako třída. Od dětí přišel nápad na dárečky pro babičky a dědečky do domova důchodců. Společně jsme si vzpomněli také na jarmark, který býval vždy na vánočních trzích, kde měly školky svůj stánek, ve kterém prodávaly výrobky dětí a peníze věnovaly občanskému sdružení Záblesk. Nakonec vznikl plán, kdy vyrobíme tolik věcí, abychom mohli prodávat věci na svém jarmarku ve školce a zároveň jsme obdarovali babičky a dědečky.
Do pomoci se nezapojili pouze Rosničky, ale pomáhali také děti z Medvídků i ze Světlušek. Přidali se k nám i rodiče a zaměstnanci školky.
Pod rukami za společného úsilí vznikla spousta krásných vánočních věcí, které jsme s hrdostí nabídli na našem velikonočním jarmarku, který se odehrával ve vyzdobeném venkovním átriu, za poslechu koled. Veselým doplňkem byl fotokoutek v němž se děti proměnili ve sněhuláky.
Jarmark přinesl odměnu za naše úsilí. Vydělané peníze jsme rozdělili rovným dílem na dvě poloviny. Jednu půlku jsme nechali pro potřeby školky. A druhou polovinu jsme věnovali organizaci Záblesk. Peníze děti předali paní Ivaně Rečkové.
Jarmark skončil a byl čas přestat věci babičkám a dědečkům do domova důchodců v Příboře. O zprostředkování jsme požádali pana Porubu.
Snad v dětech všechny ty dobré pocity, o kterých mluvili, když jsme se jich ptali jaké to bylo a co cítili, když obdarovali vydrží už stále. A snad právě tyhle pozitivní zkušenosti z dětství v nich probudí kladný vztah k pomoci druhým, který si ponesou do života.